Jak se bydlí v Paříži?

🦔☕️🐌

Tak to ale, že budem bydlet jak panková Amélie jsem nečekala…

Na rušné ulici vedle čínsko-franzouskýho bistra Cocci’nani, je malý bílý oprýskaný vchod. Ano, tam bydlíme my. Otevře starý hubený pán trochu takový francouzký Ind.

Zdraví, nasmívá se a vede nás po úzkých točitých dřevěných schodech. Mám pocit, že co krok se dům otřásá víc.

A jsme tu!

S ustrašenými výrazy vcházíme do malinkého pokojíčku plného věcí, ve kterém je všechno… televize, postel, počítač, knihovna, lednička, mrazák, lahváče, malířský stojan a další nepořádek… přostě vše na jednom místě, po ruce! O dveře dál je náš pokojík. Uzounké okénko, postel, stůl, žádné světlo, nic zvláštního.

Ale teď ta kuchyň nebo koupelna?, ta jedinečná je!

Okno kouká do zarostlého-zabordeleného dvora a na výškový barák ve francouzkém stylu. V roho kuchyně je sprchový kout a umyvadlo je praktický dřez i s okapávačem.

,,Záchod? Kde Jé? Aáha, tam!,, Mimo dům na hodbě, nad schodama, je komůrka 50x50cm, kam se vejde snad jen ten záchod a hubený člověk. Vchází se sem zásadně za světla! A velkým krokem, aby člověk nezahučel dolů po schodech. Zkrátka je to takový záchod v krabici ke které nevede podlaha.

Sprchuju de za tmy trochu opařená (kohoutky pankově na opak) s výhledem na mikrovlnku a sporák no a vlastně celý byt.

A dveře? Tak těch tu moc není, když tu jsou tak těsní s mezerou tak na hlavu.

Nathanovo bydlení je prostě tak trochu jak u rodiny Weasleyových.