🙈🇫🇷🙈
Celé dopoledne s desetikilovou taškou (sbalenou na dva týdny) na zádech a už docela zmožená se trmacím rušnými ulicemi. Zajásám, když vidím obchodouvou ulici. Vyčerpaně vcházím do obchoďáku Monoprix, který mě už dlouho láká. (elegantní oblečení, kosmetika, potraviny, dětské hadříky) takový ten lacinější luxus, nejspíš místí řetězec, takový Le Mark&Spencer.
Tu težkou tašku radostně odhazuji na zem a zalizám mezi regály zkoumat slevy. Nemám, ale dlouho klid, kolem mé tašky se začínají sbíhat prodavačky, hodně u toho vykládají a ukazují na tu mou tašku rukama.
Jdu k nim a říkám, že je všechno v pořádku, že je to moje taška…
no byla jsem upozořněna, že takhle velké tašky se nikde v Paříži odkládat samotné nesmí. Nemohou prý vědět, jestli v ní náhodou není bomba. No, a tak se jim vystrašeně omlouvám a ujišťuji je, že bombu nemám a odcházím putovat ulicema dál.
Teď už v klidu sedím na schodech muzea Orangerie, louskám buráky a dočítam časáky ze Student agency s natěšením, že má taška bude o kilo lehčí.
Kolem mě hejna vrabců a aktivnivních vystajlovaných běžců.
Čerpám sílu na další obrazy.
(12.6.2018)
Napsat komentář