Budím se světlem a vlastně se moc budit nemusím. Okno dolíhá asi tak, jak ty dveře. směřuje snad na tu nejhlučnější ulici, a to že to v Paříži žije! Když zrovna pro někoho nehouká sanitka, tak asi hoří.
Venku svítí asi je teplo.
Vyrážím! kráčím ulicema, žasnu nad velikosti domů a narážím do elegantě oblečených lidí, prohlížím vitríny drahých obchodů.
Teplno není, děsná zima 12 stupňů. Přemýšlím, v které načančané zahradě se roztáhnu s jídlem. Po chvilce mi však už mrznou i konečky prstů, a tak hledám levnou kavárnu. Kafe pod 5€ tu asi neseženu a amerikano už vůbec ne! Dochází mi, že už jsem nejspíš v centru a trtám zpátky na okraj. Nakonec sedím na rohu v bistru Creps kolem historické budovy. Dávám si tu nejlevnější creps a s medem nechci, takže nakonec s jablečným kompotem a skořicí. Asi ze mě moc radost nemaj, když už tu dvě hodiny sedím s tou jednou palačinkou, sepisuji zážitky a čekám až teplota vystoupá k dvaceti. Jsem zvědavá, čemu budu čelit dál!
kateřina procházka 
Napsat komentář