Volný víkend tu

🚲🌲🐾

Beru kolo, co má obě duše a občas i zabrzdí. Na prehazovačku nehledím, toho záhy lituju. Je to tu přece jen kopcovitý.

Navštěvuji zbrusu nové info centrum, kde obdivuji cenou přemrštěné handmade suvenýry. Naposled koukám do map a jdu na to! Na kole došlapu k nástupní cestě, přejedu rozsáhlou řeku, hazím kolo do keřů. Prý mi tu zůstane, tvrdil mi Hans, tak snad.

Skrize voňavé borovice stoupám klikatou cestičkou vzhůru. Koukám, jak se Lom pomalu zmenšuje a zůstává v dáli podemnou. Užívám si klidu, beru dech a posedávám na sluncem vybělených pařezech.

Dlouho nezastavuji, musím chvátat, leje ze mě, ale když zpomalíma, začne mě obhospodařovat hejno much, které si do mě divně zobou a lehtaj..

V půli trochu bloudím, když si výšlap zkracuji strmými kamzičími cestičkami, npřes lišejníky a brusinkoviště. Když narazím na skály, lituji a utrmáceně se vracím na vyznačeno trasu.

Je to docela hang, ale nakonec dobíhám na vyrchol Tronoberget s krásným výhledem na Lom a azurové jezero Skim vedle. A protože tu slunce vlastně nezapadá, času a tmy se nebojím a prodlužuji si výlet ještě na vyšší kopeček Geittopphøe (1035). Vrcholové foto a pak slézám pěšinkama na zpátek.

Na cestě roztahuji jídlo 🌽🥨🍎(celozrnné suchary, banán, bezva fazole v keabičce značky Go Green (tak jdu), které jsou velký asi jak moje voko, oříšky, fíky, kus sejra a tradičně mrkve, co jsem tu objevila ve spížce. Piknikuju s pohledem na bílé hory kolem. Jsem tu jen já, můj pes na cestovaní, co je přilepený sucháčem k batohu, místo longboardu, a děsně velcí mravenci, asi jak ty fazole.

A sláva kolo mi tu zůstalo, tak teď už jen smočit nohy v jezeru Skim a vyšlapnout s takovou zelenou rachotinkou 6 kiláku zpátky na farmu. 22:00 výlet u konce.