Listobraní

🍃🗻🌿

Je odpoledne a já mám velké poslání, přichystat oběd na další den. Prý jen tak něco letmo jednoduchého, jedem totiž na čeství lístí.

Tak jo, salát, vajíčka na tvrdo, sýr, chleba, bude perfektní!

S košíkem na poli pajtluji pár hlav salátu, okurky, rajčata ze skleníku, vajíčka z kurníku. Vracím se kouzlit do kuchyně. Zbytky z ledničky smíchám se salátem. Dám vařit vajíčka. Celá takhle sranda mi zabírá dvě hodiny. Voda nevře a nevře, recept na vajíčka na tvrdo musím gůglit. Je fakt, že to trochu natahuju. (Heslo zní: ,,kdo do vaří, neplevelí,,). Hotovo a v salátu jsou kamínky. 🥗🥒Nevadí! Přepírám salát už po třetí, chutnáma a pak pliju šutry po kuchyni, furt to křoupe…

Den později

a nový program.

Vyjíždíme do hor sbírat březové lístečky.

Hned po snídani sbalíme bendy, jídlo, ten můj salát! A jako velká rodina naskáčkem do modré staré VW dodávky, která už rok nevyjela ze stodoly. Zatím sice nemá všechny kole, ale nevadí, ty tam v rychlosti siláci, Ola s Hansem namontují a už to brázdíme serpentýnama, horskou krajinou blíž a blíž k ledovcům. Ola vydal pokyn, čím výš, tím šťavnatější listí!

🍃🍃🍃

Rozdáme bedýnky a rozutečem se do strání pilně otrhávat z bříz lístečky, no a nebo se jen tak zašít někam do keřů.🧘🏻‍♀️

Jsme jak nenažraný srnky, sčešem každou bříku, na kterou dosáhnem.

Už navždy budu mít zelený prsty, to je jasný! a večer asi umřu na doštípání od nějakých vysokohorských komárů…

V půlce dne pak romanticky piknikujem u azurové řeky, co teče z ledovce. Loupem vajíčka, na kamínky v salátu se nehledíme!Přikusujem chleba a kus sýra. Sklízím pochvalu (,,takk for mat,, děkujeme za pohoštění)

Osvážlivci, Emma a Katrin dělaj tempa v řece.