Besseggen ridge

⛰⚓️🌊

Objevují další klenot Norska,

Zas trochu turistické lákadlo, ale všechno má svůj důvod. Příroda se tu pyšní výhledem na dvě jezera, kudy vede strasa. Z jedné strany azurově zelené a z druhé tmavě modré.

Tentokrát nic nepodceňuji, a ze zkušeností nastavuji rovnou pět budíků.

A oláá, vstávám a ráno probíhá bez zmátků.

Autobusem mě zaveze do malé dědinky Gjendheim. Je to vlastně jen takový bod na mapě, s parkovištěm, restaurací, kempem, zastávkou a přístavem. Hlavní krásou je dlouhatánské jezero, odkud začíná celý výlet.

Pěšina vystoupá strmě nahoru a dál  se táhné po rozsáhlé náhorní plošině. Nakonec dosahuje až na vrchol Veslfjellet (1743), ale ten pravý zážitek teprv příjdě. Davy houstnou, a tak už je jásné, že se ten pohled, co znám ze všech brožurek, brzy objeví.

Je tu! Cesta začne prudce klesat po skalním masivu a zařezává se přesně mezi dvě jezera, ojedinělých barev.

Začínám krapet zmatkovat, když silně přechazím odbočku, kterou jsem se měla vydat. Otáčím se, a ten dav, co jsem strážela cestou dolů, zas prodírám na zpět. No teda, je to docela v křeči. Na celej výlet mám 5 hodin, než mi frnkne autobus. A žádnou časovou rezervu na minutí odbočky jsem fakt neplánovala! 🙈

Aha, to mapy.cz trochu fantazírují… něco mezi šutrovou strží a kamzičí zkratkou tu vidím. Nemám čas vybírat, věřím mapám, hupsnu na ni a už se kloužu po suťovišti. Když vidím jednoho pána, uklidňuju se. Je to teda trochu blázen, tak sedmdesáti letý bězec. Volám na něj, sotva se držím na nohách a ověřuji, zda se říťím správně..

Rukou mává směrem dolů ať pokračuju a že budu v pohodě..

🐾🐾🐾

Po dvaceti minutách, bolavého sestupu, kdy to odnesly ruce, nohy i boty se dostávám na normální stezku. Vede kolem jezera a noří se březovými hájky. Z jedné strany se na ni valí kamenné laviny, z té druhé šplouchaj vlny.

Po kolena mi sahají růžově kvetoucí vrbky, zvonky, modré omeje a jiné alpské květiny.

Žádní turisté, občas mi jen cestu kříží mravenčí kolonie. 🐜🌿🌸

Tradičně se tento výlet kombinuje s plavbou na lodi, která vyjíždí z Gjendheimu, přes jezero až na konec pohoří, a odtamtud cesta začne stoupat až přejde celé horu zase nazpátek. To mi ale čas nedovolil, radši po svých stíhám autobus, farma je sto kilometrů daleko a tak se rozhodně nevyplácí riskovat, že bych musela z těchto končin stopovat!