Další den je tu a já se vezu v autě s milým holandským párem prozkoumávat místní unikátní ostrov Skomar. S volantem na levo se zuby nechty zdatně držíme levé strany silnice. Zdárně bojujeme i v polích, kde se vyhýbáme kombajnům. Díky bohu, že tu neřídím já, neboť tu mám problém chodit i pěšky. Na křižovatkách krotoutím hlavou sem tam, jak surikata. Když se blíží protijedoucí auto zmatkuju a přebíhám z jedné strany na druhou, doufajíc že mě nic nesejme. Kličkuji, snažím se vyhnout a nezavazet.
Jsme na místě v St. Martins odkud vyjíždějí lodě na slíbený ostrov proslavený papuchalkami.
Už teď jich vidím dost a to jsem teprv na parkovišti. Papuchalka na hrnku, na tričku, na otvíráku, na talíři, na propisce,…
V hlavě se mi promítají všechny ty předchozí nezdařilé výpravy za velrybami, kdy člověk čumí do černý hlubiny, div oči nevypadnou a má pocit, že ocas verliby vidí v každé vlnce.
No nic, nakonec si kupuju lístek na loď a modlím se v živé papuchalky. Když nakonec žadnou neuvidím, koupím si pak aspoň tu propisku.
Přidávám se k okolnímu davu v kloboučkách s foťákem na krku a dalekohledem v ruce a kráčím na loď. Tam už nás vítá průvodce, co hýří vtipem.
,,first stop New York,,
Aaaáá, co je to? Ta černá tečka na hladině? Papuchalka? Všichni bystří zrak, loď se naklání na stranu za plující tečkou. Objektivy se prodlužují. Frrr… a je pryč. Ano, byla to papuchalka. Nezoufám… hned za rohem je další a další a támhle další… no né, jsou tu zkrátka všude, jedna vedle druhý. Naše očka těkají po hladině a nemůžou se vynadívat. K tomu vydatný komentář toho vtipálka, který zběsile vykřikuje ,,Pufins is flying fast.,, ,,Puffin is swimming.,, ,,Puffin in a water.,,
Vracím se domů, šťastná, viděla jsem papuchalky, takový mořský hrdličky s barevným zobáčkem. V hlavě spoustu vzpomínek a stopy rudých paprsků slunce na mém kcsichte. 🌞🐋
kateřina procházka 
Napsat komentář