Jedu dál na sever 🐋

16.7. 🚌🌊😊 Pobřeží už bylo dosti, a tak se přesouvám se na sever. Všechno mám pečlivě naplánované a promyšlené. V národním parku Snowdonia mě čeká kemp přímo v srdci nejvyšších hor. Kupuju si lístek na vlak za který vypláznu majlant a očekávám další dobrodružství. To přichází hned co vstupuji na nádraží. Bez stresu a s řádným předstihem kráčím s obří taškou k nástupišti. Ano, zase s tou velkou taškou, co mě loni doprovázela v Norskou. Sedám si na lavečku koukám a čekám. Mám ještě 20 minut, a tak toho vlaku co mi tam stojí u nosu si nevšímám. Začnu se o něj zajímat až tehdy, když se čas nachýlil a vlak se dává do pohybu. Běžím k němu, ale marně. Ve zmatku zjišťuji, že to byl opravdu ten můj vlak! V mžiku diskutuji s pánem v oranžové vestě, ukazuji na vlak a vysvětluji, že je to ten můj a že jsem zapomněla nastoupit. Vláček se pomalu sune, pán, co má pomáhat se směje pod vosou a říká.. ,,Young lady, you can’t get on the train when it is moving,, hahaha!

Se slzama odcházím k prodeji vstupenek. Tam vyliju veškerý emoce. Paní vytiskne lísteček celý ho popíše, nepřečtu to. Doufám, že napsala: ,,Malá holčička s velkou taškou zmeškala svůj vlak, cestuje úplně sama. Nechte ji, prosím, jet zadarmo hned dalším vlakem.,, Ríká ať lístek ten ukážu, ale že si stejně budu muset koupit nový. Což znamená být lehčí o 4000,-. Vlak je tu, a tak nastupuji. V hlavě si chystám žalostné věty pro pana průvodčího. Hned u vstupu se seznamuji s milýma lidma, s obřím klukem rugbistou a důchodcovským párem. Stalo se jim totéž.

S úsměvem říkaj, že je všechno v pohodě, že žádný lístek nepotřebuji. Po celém Walesu systém na lístky klekl a tak lístky nikdo nekontroluje. Průvodčí se dnes jen usmívaj a omlouváj se za zpoždění. Olalá uf, mám to ale štěstí situace vyřešena! 🌊🚌🐟

No jenže po 10 minutách nefunguje už ani ten vlak.

Začínáme se potit a dozvídáme se, že už ani nepojede. Utváříme společenstvo cestovatelů, kteří se vydávaj stejným směrem, a s telefonama v ruce hledáme jak vyhrát nad drahama Walesu. Ten obří urostlý kluk tomu velí, dáváme se do pohybu. Kecáme, pobíháme po nástupištích, kličkujeme davy, vyhýbame se kufrům, skáčem přes koleje.