Už za humny? 🇬🇧

Ach!

Loučím se s horama, divokou přírodou, Tedem, jeho kempem a vydávám se napříč zemí. Do Londýna.

Je tu další ten můj přesun, a ty jsou vždycky zábavný. A kór tento, vlak pro tentokrát nemeškám, ale za to nejsem na pulzující velkoměsto vůbec připravená.

Své skvělé fešně barevné Botasky jsem nechala u předchozích lidí, neboť z nich byli naprosto uvytržení a slíbili, že je donosí. No, takže tu mám už jen Tevy sandálky, a jelikož je mi zima, tak v nich mám ponožky, ty už taky něco pamatují. Tu slušivou mikinu, na formální večery, tak tu jsem ztratila někde ve vřesu na pobřeží. Takže mi zbyla jen ta stará, co už není jen děravá, na růkávech prošoupaná, ale teď už je i totálně zaflákaná takovou tou hutnou barvou na lodě. Zkrátka je už v takovým stádium, že měla zůstat v národním parku Snowdonia, jenže to už bych se vracela nahá. A tak se vrací se mnou. NO, a takhle vyfiknutá já mířím objevovat krásy Londýna. Snad v metru s těma bysnysmenama splynu. Spíš bych ale řekla, že se s tímhle outfitkem hodím tak na to sednout s kelímkem pod Towerbridge a doufat ve štědrý kolemjdoucí. 🙈

Oystercard tak tu taky nemám. Netrápí mě to, najdu si správně číslo autobusu a plánuju si, že lístek koupím přece u řidiče. Červený dubledecker už se blíží, já naskakuji. Zlehka prstíkem tluču na řidiče, který je bezpečně uzavřený za sklem, jak v akváriu. Řidič gestikuluje, ukazuje ke snímací obrazovce na lístky. Očividně chce, abych tam přiložila tu jezdící kartičku. Já mu jen vytřešně ukazuju mapu v mobilu, kam se chci dostat, krčím rameny a omlouvám se, že lístek nemám. Řídič nakonec mávne rukou a pošle mě sednout. Celá spokojená, jedu Londnýskýma ulicema, koukám z okna, pozoruji směchající davy sluchátkama odstřižené od reality a kafem v ruce. Za zbylé ušetřené penízky, bych si ráda něco koupila, a tak miřím do outdoorového obchodu, pro které mám slabost. Tam už se mě věnuje moc milý mladý prodavač Samuel. Padne mi do oka mikina. A já, uřícená a v tom děravým outfitu, padnu do oko Samuelovi, a tak k mikině dostávám indiánský ponožky na památku. Prosím, ať nezmeškám letadlo a ať mi nevyhodí z tašky ty pracně vydolovaný krystaly. 🇬🇧💎