15.8. Tak já nevím…
Termoska 260g/hrnek 175g, tričko pruhované? nebo to s horama? ,,to by bylo tematicky. Stačí tahle mikina, nebude pršet. Ponožky stačí asi jedny né?, to vyperu. Jedny šaty se budou určitě hodit, na vábení kamzíků. Ach jo, boty…děsně si chci vzít nový, to přece nemůže vadit, že nejsou rozšláplý… no né? ,,KRÁSO TRP!,, no né nebuď blázen, vem si ty starý,, A sakra červený Kuky 176g, nic jede taky!
16.8. Ach ty noční letiště… nejvíc se bojím, že mě přejedou tím mopem na podlahu, co vypadá jak auto… ✈️
16.8.
Ráno ráno, kde jsi?! Už příješ?
Schoulená na letištní podlaze, snažím se spát. Aby mi spaní nezatrhli schovávám se za odpadkovým košem. Teď jen doufám, že mě omylem nevysajou a nepřejedou tím autíčkovým mopem. Každýma blížícíma se krokama se děsím, že už si jdou pro mě. Podlaha tlačí, klimatizace hučí. Ve snech už mě čtyřikrát ohradli a autobus mi ujel. Aby toho nebylo málo, chce se mi už i čurat. Dlouho zadržuju…,přece teď v noci a s tím batohem, navíc z mé podlahové postýlky nepůjdu hledat záchody. Tak jo už musím. Batoh tu nechám, budu hned zpátky a odpaďák s Kukym ho pohlídaj. Rozespalá trtám prázným letištěm a doufám, že batoh se všema věcma na mě počká. Haha… zbytečné starosti. O batoh bylo dobře postaráno. Obestoupilo ho několik ozbrojených strážníku a ustaraně na něj koukaj. Zas měli strach, že tam mám snad bombu. Díky bohu, už ráno. Autobus nemeškám! 🚍👌🏻🌜
17.8. Den 1. 14 km ze 160 km 🌞
Chamonix (1054 m n.m.) 🐌 -Chalet les Meandres (1120 m n.m.)
Jsem na sebe pyšná. Přesto, že na zádech nesu 11 kg, jak mravenec, hned z rána jsem nasadila slušné tempo a vyrážím na hřebenovku Tour Mont Blanc.
Vše se však zvrtne v tu chvíli, jakmile se cesta zanoří do malinového houští. V tu ránu mě sportovní disciplína opouští, tempo se značně zpomalilí a já klekám do do křoví na každém metru. Abych přece jen ten čas trochu ušetřila, tak do sebe maliny cpu po hrstích i se zelenýma stopečkama a včetně chudinek červíčků. No nic, hory volají, stejnak bych to tu nikdy celý nevyjedla. Chamtivost mi nedá. Děkuji lesu a beru si ještě na večer do krabičky. 🌞🗻🍓
18.8.
Den 2.
20 km Chalet les Meandres 🐌-Auberge de Truck (1750 m n.m.) Ano ano, vidím už i okénka. Asi se blížím. HURÁ 🌞
18.8.
Jsem parádnice. Na dnešní etapu jsem se vyfikla. Svítí svítí a já mám šatky na ramínka a k tomu všemu růžové, v barvě batohu, aby to ladilo tak na nožkách fialové tenisky a k tomu ostře zelené reflexní ponožky s nápisem ,,antibacterial,,
Večer kvičím já i mé nožky, ramínka spálená v nohách 20km 🌞🏔🐌
19.8. dlaších 19 km je pryč… Nevím přesně, jak mi tu funguje ta perspektiva, a kam mi vlastně vedou ty kamna… ale co vím, že elektřina nefunguje a tak jsme při svíčkách 🏔🌜☕️ Rfuge col de la croix du bonhomme 2447m n.m.
20.8.
4. den (15 km)
Refuge de la Croix du Bonhomme -> Robert Blanc 2750m n.m.
Jupííí! Dnes se opravdu nespálím a problémy s červeným ksichtem řešit nebudu. Leda tak jen omrzliny. Od rána leje jako z konve a za oknem se v hutné mlze povalují šedavé mraky. Slunce je holt málo, a tak nechybí energie pouze mně, ale už i celé chatě, která veškerou energii čerpá ze solárních panelů. Na telefonu poslední procenta, powerbankou problikává poslední čárečka. No, bude to napínavý. Desátá rozhodla, prší prší a já nemám jinou možnost než vyrazit. Oblíkám bundu sobě i batohu a jdu. Dneší chata nemá být daleko. 6 hodin chůze, ale za to výšlap do 2750 m n.m. Plán mám jasný! Po celou dobu nesmím zastavit, přesto nejede vlak, ani kdybych potkala
maliny o velikosti jablek. K silnému dešti se přidává vítr a já pomalu nevidím na krok. Začínám se i bát a zpytovat svědomí, zda dělám dobře. Když to vrcholkama hor začne hřmít, už jen v duchu prosím ať to dobře dopadne. Rozcestníky mě povzbuzují neboť se mi napsané časy daří krátit na polovinu. Hlavně nesejít z cesty! Opouštím zelené louky a stoupám kamzičí cestou. Déšť sílí a já na sobě nemám už niť suchou, Telefon i s Kukym jsou zabudovaní v hlouby batohu. Myslela jsem, že už to moc horší být nemůže, ale přece. Trasa se mi před očima mění v mohutné kalné řeky. Z bot už mám holínky a jdu zkrátka potokem.
Koryta se rozvodila na tolik, že mi brání v cestě. Příroda je mocná a já se ocitám v pasti jak Chris z Útěku do divočiny. Nahlas nadávám a netuším, co přinese další serpentína. To jediné co vím je, že nesmím zastavit a promrznout, prostě nesmím! Mokrá a stresem unavená vidím okna chaty. Hory jsou plné překvapení, a tak mě u vchodu vítá hejno zmoklých slepiček. V chatě jsem jediná, a místního pána, to očividně nakrklo, že vůbec někdo došel. No, taky mi ani nezatopil. Ostatní turisti byli moudřejší, a díky počasí zvolili odpočinkové programy. .
Robert Blanc 2750 m n.m.
Zmoklé slepice i já 🐓🗻🌞
21.8. Den 5.
22 km Refuge Robert Blanc 🐌-Gite la Randonneur de Mont Blanc (1900 m n.m.) Už néé skály. Nechci žebříčky ani želízka. Kde jsi, louko? 🌿🌼🌸
Kytičkovec motýlový
Žlutí se žlutí. Svítí a jen svítí.
Jasně za půlkou! 105/160km 🌼🌼🌼
Když mi pohlednice přinesla ořechový koláč 🌞☕️🌜
22.8. Den 6.
18 km Gite la Randonneur de Mont Blanc 🐌- Rifugio Walter Bonatti (2045 m n.m.) Ach, nechápu, že mě ti lidi musí vždycky tak stresovat. Proč jako balí už po šesté a v sedm pálí na snídani? ☕️ co pak celej den budou dělat… 🌜
23.8. Den 7.
21,5 km Rifugio Walter Bonatti 🐌- Ausberge des Glaciers (1600 m n.m.) Vysokohorské krasavice 🌿🌸🌼
24.8. Den 8.
35 km Ausberge des Glaciers 🐌- Hotel du Col de la Forclaz (1527 m n.m.) Strastiplná etapa… aneb jak mám asi ujít 35 kilometrů, když jsou všude maliny 🌿🗻🐌 .
A další, které mě tu doprovází a těší na každým kroku… 🌜
25.8. Den 9.
25 kmHotel du Col de la Forclaz 🐌- Refuge la Montagne (1066 m n.m.) Cíle dosaženo! Usínám na vavřínech s malinovým věncem na hlavě🍓
ze 160km bylo 182 a necelých 10 000 metrů převýšení… 🌞🗻🐌
26.8. Děkuji vám nožky moje hobití. Zasloužíte si fazolkovou konzervu… 🌞
Zmožené nožičky… 🌞
A moje vzpomínky… Sedím na vyvýšeném kameni nad úzoučkou pěšinkou, pozoruji zdrchané turisty a bláznivé běžce. Kochám se horskými výhledy a těmi ukrutnými, sněhem posypanými vrcholky, které jsou mi každým dnem výzvou. Baštím cookies, které jsou vlastně takové hnědé kulaté drahokamy s čokoládovými krystalky. U nohou mi cvrkají koníci a elektrické vedení bzuká nad hlavou.
Brouzdala jsem horským kvítím…
A takhle jsem vypadala, když jsem nakoupila na 3 dny dopředu a vydala se do kopců, luk a skal zdolávat mocné vrcholy. Batoh se mi vymkl kontrole a z lehkých 10 kil už táhnu 16. Funila jsem, funila 🦔
kateřina procházka 
Napsat komentář