1.7. 🍑🏔🍦
hic jak pic, 37 stupňů,
V 17:00 vyrážím zdolávat vrcholky Balkánu.
Doufám klid a páteční pohodu, dořešit potřebné věci, zamčít dům, zalít kytky, dojíst zbytky a hlavně sbalit se nalehko. Tzn. omezený počet pastelek, deníček ten nejmenší, kniha s počtem stran do 125–vazba jedině paperback, Kukyho, rolničku a zbytek oblečení.
Poklidné přípravy se mění v okamžik, kdy vlaky přepracovaný Zdenda volá od Cupáka–zavařovačky mam nakoupeny, můžem vyrazit. Jeho radostně těšící se hlas se nedá odmítnout a tak opouštím rozbalený batoh, zabordelený dům, nedopitý kafe a
Společně vydáváme se napříč vedrem na lov ořechů. Dle všeho maj nyní tu nejlepší konzistenci- uvnitř sopelnatý zárodek. brouzdáme zahrádkami, co krok zastavujeme cpem do sebe kyselý špendlíky, maliny, rybíz, moruše, poslední višně a meruňky, co vykukuji zpoza plotu. Toužíme taky po takové zahrádce a lamentujem, proč to ti lidi nesbírají.
Čas kvapí, za hodinu odjezd směr Balkán, expedice nečeká. Šupem dotrháme ořechy, docpem se do plna, tak akorát, stíhat záchod.
Uf! Sbaleno. Ořechy uskladněny do sklenic, zasypány, cukrem, ozdobený pomerančem, ovoněny badyánem a skořicí už jsou na poličce, kde se kamarádí s naší experimentální sklenicí-Višně šumící v jabkovici. 🍎
Perný den chladíme zmrzlinou na chodníku před Aidou.
Já, Kino, taška jedna, taška dvě, bouda na Kina v jedný ruce, žrádlo, sandálky v druhé, batoh na záda-na lehko sbalená se seznamuji s týmem výpravy.
příběh na pokračování, pokračuje …
kateřina procházka 
Napsat komentář