Balkán 2. část–odjezd

17:00 výprava započata čekáním v restauraci Go. Odjezd posunut na 17:30, kdy už by měla být cestovní dodávka opravená a připravená vyjet. 🚘

18:00 s úsměvem netrpělivě čekáme a z restaurace se přesouváme na kafe do Podnebí. A ejhle! Ani nedojdem a auto už přípravné čeká na nás.

19:00 tak vzhůru, výpravo!

Natankujem, otevřem pivo, nalepíme dálničku a zjistíme, že autu smrdí brzdy, klima se pálí a sedačky se sunou sem a tam.

Po hodině je jasné, že to nespravíme. Vracíme se do Brna půjčit jiné vozidlo. Půjčovna vypadá lehce pofidérně, kroutí hlavou, nechápe, co se nám nezdá. Nakonec náhradou za rozbitou dodávku jsou auta dvě, menší- údajně v lepším stavu. Nepočítaje svítící kontrolky a rozbitý sklo vypadají slušně.

Posádka se rozděluje a dnes již podruhé vzhůru vyráží, když na křižovatce zjišťujem, že jednomu z aut hučí ložiska obracíme to zpět k půjčovně.

,,podívejte, tohle auto není v pořádku hučí mu kola,,

půjčovák sedá do auta: ,,to je hrozné, v tom se fakt nedá jet, ale asi by to ujelo,,

ohulil rádio a končí slovy: ,,Tak řeším vše.,,

Půjčovna nemá, co nabídnout, nezbývá než vyjet s autem od jednoho z účastníků –

20:45 Do třetice všeho dobrého bílá dodávka, auto – vyráží. Horký den, přinesl bouřku.

Auta i řidiči frčí spolehlivě i přes nápory deště a usínající posádku. Brzdí nás až maďarské hranice, které náš cíl oddalují o 4 hodiny.

Kino prdí, pak smrdí.

Srbská parkoviště jsou pro něho lahůdkářstvím. Namísto toho, aby se venčil, ryje čumákem mezi odpadky a vybírá hranolky a kde jaký jiný cukrblik.

příběh na pokračování, pokračuje …