Balkán 4. část–na výlet

🌞

Ráno už probuzení v krásných horách.

Balení batohů zpříjemňují místní děti, u kterých je očividná fascinace psy. Kino, jak je u něj zvykem, když vidí rozutíkané děti vyráží za hrou, za nimi. Děti zpravidla reagují vyděšením. Raději předejdu boji a uvazuji psa Kina ke dveřím auta. To domorodé děti přiláká blíže. Vypočítavě pobíhají kolem auta, dráždivě vrčí, a povykují na Kina, ten agresivně odpovídá štěkotem. Já vytočená výrazně okřiknu děti a varuji prstem, ti se nedaj a jdou na nás kamenama. Když šutr přistane na palubní desce auta, je jasné, že nejlepší cesta, jak z toho ven je už vypadnout na výlet. 🏃🏼‍♀️

Krok sun krok posun, funíme do kopce, když pak ale dosáhneme vršíčku, je jasné, proč do těch hor člověk hodí.

🏔🐕

Kino šlapající v horách je atrakce nejen pro děti, ale i pro místní psy. Už od startu nás pronásleduje zrzavý toulavý pes.

“Vrať se!”

“Mazej domu!”

Rozmlouvám mu cestu s náma a posílám ho zpátky. Domluva je marná, tak sáhnu taky po šutrech. Pes uskočí, dělá že se vylekaně vrací, ale sotva se otočím, je nám zase v patách. Když nás následuje na 20. kilometru výletu, začínám mít myšlenky, co s ním.

Když ho někde úvažu u vody, tak se ho zbavím, ale celej večer/celej život, budu přemýšlet, jak asi dopadl-myšlenku opouštím. A i toulavý chlupáč nás taky opustil. I tak si kladu otázku, kde je mu konec.

Druhý den zjišťuji, že ustrašení toulaví psi jsou zlatí ve srovnání s krávama, které o Kina také jeví zájem, vybíhají z ohrad a následují nás napříč vesnicí. Vedro na perné ceste je zastavuje. Co horšího než krávy, může být snad jen divoký býk. Ten si vyhlídl naši skupinku běžců. Honil je tak vytrvale, že jediná šance na únik bylo seběhnout z prudkého srázu, aby ho setřásli.

🦬🐂🐕🐑🐏