Balkán 3. část–příjezd

2.7. ⛪️

Rozpálenou silnici lemují polodomky s kobercovou střechou, místo dveří hadříky. Vchody zdobí vysoké lednice s chlazenými nápoji a všemožné reklamní nápisy. V pozadí se tyčí vilky s palladiánskými zábradlíčky, mocnými schodišti, velkolepou klenbou dozdobenou antickými prvky.

Charakteristické znaky místí architektury: cihly, beton, bezvasádové omítnutí, plot z pneumatik, záhon osázený rezavými vraky. Co vesnici střídání kukuřičná pole, vyprahlé sady a skládko-stepní biotopy.

Kino s náladou pod psa po celodenním natřásáním se pod nohama na mě kouká. Psí oči říkají, že takhle si slibovaný výlet do hor nepředstavoval. Nálada se mu prudce lepší, když stavíme v klimatizovaném nákupním středisku.

Kinův smutek zažehnán- v nestřeženém okamžiku ukořistí ňaminu v podobě suchýho rohlíku. Drobí celým nákupákem a radostí se plete pod nohy. 🥐Na záchodě se zchladí studenou vodou, v klidu dožmoulá rohlík a vyděsí malou holčičku, ta se otočí na kouřící maminku, ukáže na kina a zakřičí ,,čivavava,, !

🚽🤦🏼‍♀️

S týmem výpravy se rozprchnem po obchodě, kde s rozvahou vybíráme jídlo na další den- lehké a vydatné. I tak tam propašuji dvoulitrový Ayran, bochník chleba, rajče a olivy, to přece unesu! 🍅🥕🥖

Chystám se platit, když v tu ránu na mě zpoza prodavačky zazáří modrofialové borůvkový práskací cíga. A sakra, znejistím. Kolem mě zbytek týmu-cvičených maratónců s vysokoproteiníma potravinama v ruce. Co si asi pomyslí, když si dvě krabky vezmu? No né, to nejde–odolávám, nákup borůvkových cigaret odložen na poslední den. 🫐🚬

🌊🌿🌾

Druhé zastavení už má dobrodružnou úroveň- koupání pod vodopády.

Jen, co vystoupíme z auta, nevrlý Kino děsí další dítě, to vzápětí padá na zem. Zvedá se s brekem i šťerkem v koleni. Tatínek dítěte se divně směje, buď po nás chce od škodný nebo je vše v pohodě. Těžko říct. Koupačka v roklince náramně bodla. Vodopády protékají skalní stěnou a končí v zelené tůňce, ta se drolí na smaragdové potůčky klikatící se lopuchem a travinami. Nad jedním z potůčků stojí karavan a pod ním protéká voda jako pod mostkem. A to se mi líbí, je to dost skřítkovské. K večeru už jen loučení s vedrem, vystoupáme do 1860 m n.m. a rázem se ocitáme v horách mezi pastvinami, nad kterýma se honí blesky. Stavíme stany, já s Kinem lezu spát do auta. V kufru za světla čelovky sesmolím pár obrázku a hůra do spacáku. Na kapotu klepou první kapky. 🌧🚐🌙