A tak jako vloni i teď sedíme sami s kinem ve stráni v květnaté louce, na tom našem místečku, nad rozestavěný domem, které nám loni poskytlo nocležiště. Nyní po roce, už se tu cítíme jako doma, usedli jsme do svahu pichlavých travin a jásavě žlutých květů svízele. Kino vyhlíží do údolí, ze které ho se linou festivalové zvuky turistů. Nudou kouše klacky a chytá mouky. Já si čas si krátím čtením, k tomu přikusuji jablečnou buchtu z pohankové mouky. Máme se dobře, vánek vane a sluníčko úspěšně prodírá deštivé mraky.
Sedíme v sadě na zeleném koberci z lístků jetele. Hltám další řádky knihy. Kino pokojně leží u nohy a semtam zhryzne červivou švestku, kterou mu vždycky s chutí přenechám. Uždibuji bílou věku z místního krámku. Každé druhé sousto namáčím v kefíru, ze kterého šichám něj krávy. Zdenda s pivem v ruce se zatím pohupuje na Žambochách u Medvěda.
kateřina procházka 
Napsat komentář