Beze slov stojí v krajině, čekají na kolemjdoucí pocestné a na psy, co jim rohy pochčijí. boží mučky, ty já na svých toulkách potkávám nejraději, tedy spolu s ovocnými stromy, ale teď v zimě boží muka nemaj konkurenci.a když oni tak bezelstně na okraji cest stojí, tiše promlouvají oprýskaným vzhledem, nic nechtějí, jen potěší, tak jsem se rozhodla, že je obdaruji aspoň obrázkem, tím je zvěčním v mojí paměti.
Jeden z mých osobních projektů je cyklus boží muka, který započal v Českém Krumlově, kde jsem byla týden sama na procházkovoilustračním pobytu. Byl leden a já se vydávala na dlouhé výlety po okolí. V tamní krajině mě nadchla zasněžená a opomíjená boží muka. Večer jsem pak podle fotek překreslovala jednotlivé mučky, které jsem na svém okruhu navštívila. Každým dnem jsem výlety zdokonalovala. Trasu jsem plánovala tak, abych navštívila, co nejvíce výklenkových kaplí, ty jsou mé nejoblíbenější. Baví mě pozorovat, co všechno krom platových květin a svíček tu lidé nechali za předměty, mušle, plyšáky, srdíčka, andílci, ulity,… To vše si vymaluji na akvarelový papír.
Výlety za božími muky teď podnikám pravidelně. Nově navštívená místa procházím křížem krážem, abych nasbírala, co nejvíce muček do svého deníku. Boží muka vnímám jako důležitý krajinotvorný prvek, který dotváří genius loci naší krajiny. Zhmotňují nejen duchovní odkaz, ale také jsou ukazatelem, jak vypadala krajina v minulosti. Umístění božích muk v krajině je velmi často podmíněně krásným výhledem, křižovatkou nebo vedením významné cesty.
Krok za krokem udusávám a poslouchám, jak sníh jemně křupe. slunce se loučí za lesem, jde svítit jinam. hřeje mi záda a Kinovi ocas, krajinu před námi barví meruňkovým přelivem. zima nás zahání k hrnku kávy do podkrovního pokojíku nad řekou. radostně se vracíme polní cestou, mráz nás žene. kapesník se proměnil v ledovou sochu Chumel. z nosu mi teče, sopel přimrzat nestačí.
kateřina procházka 