Nové místo přineslo zase nové objevy, horskou přírodu a spousta podivínů. Bydlím v kempu u pana Teda. V komůrce vysokého členitého, dosti podivně, trochu nakřivo postaveného domečku. Vypadá asi jako ten dům rodiny Wieslijů. Tenhle ale není dřevěný, ale sytě modrý. Stojí hned na kraji kempu u tmavého jezera obklopeného divokou loukou. Mám tu všechno... Continue Reading →

Místo, kde fialkové náprsníky vítězí nad kopřivami i přítulnou svízelí... kde pohodové ráno plné kávy nekončí, kde racci jsou o velikosti tučňáků, kde není nic než louky a neklidně hlučící oceán. Na místo žluté řepky, pasou se tu bílé ovce. Domečky tu nejsou větší než šnečí ulity. Louky jsou jako korálkami poseté, kvetou barevnými květinami.... Continue Reading →

Další den je tu a já se vezu v autě s milým holandským párem prozkoumávat místní unikátní ostrov Skomar. S volantem na levo se zuby nechty zdatně držíme levé strany silnice. Zdárně bojujeme i v polích, kde se vyhýbáme kombajnům. Díky bohu, že tu neřídím já, neboť tu mám problém chodit i pěšky. Na křižovatkách... Continue Reading →

Takový to bydlení na pláži, v pravým karavanu s kytičkovýma záclonkama a všelijakýma cinkrdlátkama, kuchyňkou, stolečkem a mi přišlo vždycky jako děsná idylka. A teď v jednom přesně takovým bydlím. No sice ten můj nemá okna, ale zato k tomu všemu tu mám navíc takový skříněčky, kde bydlí nejrůznější stádia hmyzích druhů od kukel až... Continue Reading →

Tadááá.... 4+18+7 hodiny v buse. Jsem tu! Cizinci když cestují nemaj zábrány. Nahlas sledují fotbal a nadšně fandí, a že je záznam dva roky starý jim vůbec nevadí. I přesto, že je venku 40 stupňů a nějaký ten den už cestují si umí vyzout botky a pak chodidýlkama ochňapkávat okna autobusu i mě.Taky kouzelně nahlas... Continue Reading →