A tak jako vloni i teď sedíme sami s kinem ve stráni v květnaté louce, na tom našem místečku, nad rozestavěný domem, které nám loni poskytlo nocležiště. Nyní po roce, už se tu cítíme jako doma, usedli jsme do svahu pichlavých travin a jásavě žlutých květů svízele. Kino vyhlíží do údolí, ze které ho se... Continue Reading →