Ach! Loučím se s horama, divokou přírodou, Tedem, jeho kempem a vydávám se napříč zemí. Do Londýna. Je tu další ten můj přesun, a ty jsou vždycky zábavný. A kór tento, vlak pro tentokrát nemeškám, ale za to nejsem na pulzující velkoměsto vůbec připravená. Své skvělé fešně barevné Botasky jsem nechala u předchozích lidí, neboť... Continue Reading →

Bezstarostné hlídání 3 dětí to je zkrátka pohoda a zážitek největší. Tyhle ty holčičky se totiž hlídaj samy. K radosti jim stačí málo. Nejlépe všechno roztahat, počmárat, nadrobit a před spaním nakousat co nejvíc jablek. Máčet prstíky v mlíku, kde od rána bobtnaj kukuřičný kolečka HumiiHumii. Té nejmenší Tagwen, té stačí mít šatky s třpytivýma... Continue Reading →

Trochu si přivstanem, sblajznem poridge, a horký kafe k tomu. Berem batůžky, do batůžku hazíme kladívko s krumpáčkem a vyrážíme za dalším dobrodružstvím. Čeká na nás opuštěný lom a skála plná krystalů. Ted, od rána celý natěšený, už v autě vyprávý o svých dřívějších výpravách po šedavých břidlicí a do těch děsivých hlubin krutého lomu.... Continue Reading →

Brouzdám si tu oceánem, honím kraby, naslouchám rackům. Nemůžu se vynadívat na modrou hladinu, jako každé to dítě z Česka, co vidí moře. A ani vynasbírat povalujících se mušliček, takových těch co vypadaj jak motýlci. Křehounké se dvěma křidýlkama. Plním jimi kapsy, semtam přidám oblásek. Medůz se tu povuje taky spoustu. Ty si do kapes... Continue Reading →

Ted s kloboukem, kostkovanou košilí, a houpavou chůzí vykračuje, jako spravý kovboj. Střeží svůj kemp, o který s láskou pečuje. Je to dobrák, vždycky mi v tý jeho maringotkový kuchyňce řekne ,,Help yourself.,, Tomu teda moc nerozumím, čím si mám pomoct, když v ledničce má jen ty samý prošlý mlíka a v kredenci odpočívá pár... Continue Reading →

Na Snowdon Líné ráno po probdělé noci malování startuji kávou s Tedem. V hlavě se mi honí dobrodružné myšlenky, a tak plánuji výlet do okolních kopců. Zatím se ale nad horama honí mraky a počasí je tu velké maybe. A tak volím lenivý program Muzeum težby břidlice. Nic moc si s sebou neberu. Vodu, peněženku,... Continue Reading →

Nové místo přineslo zase nové objevy, horskou přírodu a spousta podivínů. Bydlím v kempu u pana Teda. V komůrce vysokého členitého, dosti podivně, trochu nakřivo postaveného domečku. Vypadá asi jako ten dům rodiny Wieslijů. Tenhle ale není dřevěný, ale sytě modrý. Stojí hned na kraji kempu u tmavého jezera obklopeného divokou loukou. Mám tu všechno... Continue Reading →

Místo, kde fialkové náprsníky vítězí nad kopřivami i přítulnou svízelí... kde pohodové ráno plné kávy nekončí, kde racci jsou o velikosti tučňáků, kde není nic než louky a neklidně hlučící oceán. Na místo žluté řepky, pasou se tu bílé ovce. Domečky tu nejsou větší než šnečí ulity. Louky jsou jako korálkami poseté, kvetou barevnými květinami.... Continue Reading →